HARMONOGRAM
17:00 otevření instalace
17:45 happening: vztyčení vlajky
18:00 diskuze Slavit stát s autorkou projektu Evou Truncovou a vizuálním umělcem Tomášem Rafou, moderuje Anežka Bartlová
19:00 přednáška Ondřeje Slačálka K jaké státnosti se hlásíme?
SLAVIT STÁT
S architektkou a kurátorkou Evou Truncovou otevřeme podzimní blok celoroční série STÁTKY událostí věnovanou státním symbolům, kolektivní paměti a občanským rituálům. Komponovaný program šestého dílu série propojuje happening, moderovanou diskuzi a prostorové intervence na míru Klubu zastupitelů.
VSTÁVÁTE PŘI POSLECHU HYMNY? VYVĚŠUJETE VLAJKU?
Co nás motivuje slavit státní svátky a dodržovat pravidla spojená se státními symboly? Jednáme z pocitu hrdosti, sounáležitosti a úcty k minulosti, nebo pouze opakujeme naučenou společenskou choreografii? Jednáme vůbec nějak?
Událost v režii Evy Truncové se k zářijovému svátku Dne české státnosti vztahuje pozorností ke státním symbolům. Autorka je interpretuje jako proměnlivé kulturní konstrukce, jejichž význam vzniká a udržuje se prostřednictvím opakovaných gest, pravidel a prostorových vztahů: “Státní symboly jsou znaky, jejichž význam vzniká na základě kulturní dohody. Abychom jim rozuměli, musíme tuto dohodu znát a opakovaně ji potvrzovat. Vlajka, státní znak nebo hymna proto nefungují pouze prostřednictvím své vizuální či zvukové podoby. Jejich význam vytvářejí také činnosti, které je doprovázejí: vyvěšování a snímání vlajek a praporů, kladení květin a věnců, stání a usedání, zpěv, mlčení, nebo soustředění pohledu jedním směrem. Stejná gesta, pochody a shromáždění mohou sloužit demokratickým, emancipačním i krajně nacionalistickým účelům. Performativní situace, která je v jednom kontextu vnímána jako důstojná ceremonie, může pouhou změnou místa, aktérů nebo politického rámce získat zcela odlišný význam. Hranice mezi legitimním užíváním, apropriací, protestem a hanobením symbolu proto není samozřejmá, neustále se vyjednává.”
JAK VZNIKÁ VÝZNAM SYMBOLU?
Klub zastupitelů v areálu brněnské Staré radnice je místem spojeným s politickou reprezentací, institucionálním protokolem a rozhodováním. Prostorové intervence připravené Evou Truncovou na míru tomuto prostoru zkoumají, jak přesunutí, absence nebo změna kontextu ovlivňují význam státního symbolu a naše chování vůči němu. Jaké zacházení se symbolem ještě považujeme za legitimní a co už vnímáme jako překročení hranice důstojnosti?
Šestý díl Státků také reaguje na instrumentalizaci státních symbolů politickou mocí, která může jejich význam redukovat na podporu konkrétních ideologických významů. Ukazuje, jak mohou takové přístupy posilovat exkluzivní představy o tom, kdo je a kdo není součástí reprezentovaného společenství. Lze prostřednictvím nového čtení symbolů hledat současné podoby kolektivní identity demokratické společnosti? Kde leží hranice mezi živým rituálem, jeho vyprázdněním a jeho zneužitím? Je možné cítit sounáležitost, aniž bychom museli předstírat úplnou jednotu?
PŘEDNÁŠKA ONDŘEJE SLAČÁLKA: K jaké státnosti se hlásíme?
Symbol „Dne české státnosti“ je mnohoznačný. Bratrovražda, k níž odkazuje, připomíná jen jeden z násilných základů raně středověké moci: k nim patří také vojenská expanze, podmaňování, likvidace konkurenčních rodů, obchod s otroky i vytlačování místních náboženství a tradic. S moderní představou státu má tato „státnost“ jen málo společného. Představa suverenity postupně propojila stát s hranicemi, občanstvím a národem. Český národ se ustavoval pozdě a do značné míry napodobováním silnějších vzorů; politická suverenita českých zemí zůstávala krátká a omezená. Globalizace její význam dále proměnila a současně otevřela perspektivu mezinárodní integrace a řádu založeného na pravidlech. Dnešní nacionalistická revolta naopak usiluje o návrat suverenity a o demokracii chápanou jako účinné prosazení „vůle národa“. Pozornost bude věnována českému nacionalismu, „banálnímu nacionalismu“ – všedním symbolům, jazyku a rituálům, které národ každodenně reprodukují – i současnému civilizačnímu „nacionalismu bez národů“.
AUTORSTVO
EVA TRUNCOVÁ
Jako architektka a kurátorka objevuje a testuje limity oboru zejména prostřednictvím publikování textů a autorských, výstavních a dalších kulturních projektů, na kterých spolupracuje v různých rolích. V doktorském studiu na brněnské fakultě architektury se zabývá projevy ideologie nedemokratických režimů v architektuře, kritickou interpretací a alternativními výklady pozitivistického kánonu dějin architektury.
TOMÁŠ RAFA
Výtvarník, fotograf a režisér, v současnosti působí jako pedagog na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Ve své audiovizuální tvorbě zkoumá citlivá sociální témata a hraniční situace definované nacionalismem, rasismem a xenofóbií ve východní Evropě. Jeho časosběrný audiovizuální archiv Nový nacionalizmus v srdci Európy byl vystaven v galeriích doma i v zahraničí. V roce 2011 získal Cenu Oskára Čepana.
ANEŽKA BARTLOVÁ
Působí jako odborná asistentka na CAS FAMU. Zajímá se o kritiku umění, paměť, ekologii a feminismus a jejich přesahy ve veřejném prostoru. Je šéfredaktorkou online časopisu Artalk.info, dříve byla redaktorkou časopisů Art+Antiques nebo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny. V roce 2014 získala Cenu Věry Jirousové pro mladé kritiky umění.
ONDŘEJ SLAČÁLEK
Politolog a publicista, působí na Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, spolupracuje zejména s kulturním obtýdeníkem A2 a on-line deníkem Alarm. Odborně se věnuje zejména nacionalismu, kulturním válkám a dějinám i současnosti sociálních hnutí.
